LEDEN
1.1. - Slavnost Matky Boží P. Marie,
půlnoční mše sv. na Nový rok,
požehnání na Křébech
5.1. - Adorační den v Pačlavicích
6.1. - Slavnost Zjevení Páně
zasvěcený svátek
8.1. - Tříkrálová sbírka
16.1. - nedělní adorace
18.1. - týden modliteb za jednotu křesťanů
23.1. - ekumenická bohoslužba
ÚNOR
2.2. - Hromnice - mše svatá za matky
z farnosti
5.2. - Pouť matek ve Šternberku - zájezd
6.2. - adorační den farnosti Prasklice
11.2. - P.M. Lurdské - pouť na Jezírku
13.2. - Udílení svátosti nemocných
19.2. - Farní ples
20.2. - nedělní adorace v Morkovicích
BŘEZEN
5.3. - mariánská sobota
9.3. - Popeleční středa, začátek
postní doby, křížové cesty
12.3. - Postní duchovní obnova
19.3. - Slavnost sv. Josefa
20.3. - nedělní adorace
25.3. - Slavnost Zvěstování Páně
DUBEN
2.4. - mariánská sobota
16.4. - setkání mládeže
17.4. - Květná neděle,
velikonoční zpověď,
svatý týden
24.4. - Velikonoce
25.4. - týden. Božího milosrdenství
KVĚTEN
1.5. - Neděle Božího milosrdenství,
májové pobožnosti
4.5. - poutě hasičů k sv. Floriánovi
v Pornicích a Lhotě
7.5. - mariánská sobota
13.5. - zahájení poutí na Křébech
28.5. - děkanátní pouť na Sv. Hostýn
30.5. - průvody do polí
31.5. - pouť ve Strašné
|
 |
ČERVEN
měsíc úcty k Nejsv. Srdci Ježíšovu
2.6. - Slavnost Nanebevstoupení Páně
4.6. - mariánská sobota
12.6. - Svatodušní neděle,
vigilie na Křébech
13.6. - pouť na Křébech
14.6. - pouť na Jezírku
23.6. - Slavnost Těla a Krve Páně
24.6. - Slavnost Narození sv. Jana Křtitele,
adorační den a patrocinium v Morkovicích
25.6. - Kněžské svěcení Libora Churého
26.6. - průvody Božího Těla
v Pačlavicích a Prasklicích
29.6. - Slavnost apoštolů Petra a Pavla
ČERVENEC
1.7. - Slavnost Nejsvětějšího Srdce
Ježíšova
2.7. - mariánská sobota
4.7. - primice v Morkovicích
5.7. - Slavnost. sv. Cyrila a Metoděje
13.7. - pouť na Křébech
24.7. - hody v Prasklicích
26.7. - pouť u sv. Anny ve Slížanech
SRPEN
6.8. - mariánská sobota
13.8. - pouť na Křébech
15.8. - Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
22.8. - P.M. Královny - pouť na Jezírku
28.8. - farní pouť
ZÁŘÍ
1.9. - Mše sv. na zahájení školního roku
3.9. - mariánská sobota
11.9. - hlavní pouť na Křébech
18.9. - nedělní adorace
25.9. - poděkování za úrodu
28.9. - Slavnost sv. Václava
ŘÍJEN
měsíc sv. růžence
1.10. - mariánská sobota
7.10. - P.M. Růžencové - pouť na Jezírku
13.10. - pouť na Křébech
16.10. - nedělní adorace
23.10. - Misijní neděle, sbírka na misie
LISTOPAD
1.11. - Slavnost Všech svatých
2.11. - vzpomínka na zemřelé
5.11. - mariánská sobota
13.11. - hody v Pačlavicích - sv. Martin
20.11. - Krista Krále, adorace
27.11. - Advent
PROSINEC
3.12. - Adventní duchovní obnova
8.12. - SlavnostPanny Marie, počaté bez
poskvrny dědičného hříchu
18.12. - předvánoční svátost smíření
25.12. - Slavnost Narození Páně
27.12. - žehnání vína
|
2. Svátost křtu
Křest dětí
Křest dětí - Křest je vyznání víry, včlenění do společenství církve a přijetí všech darů i závazků, které z toho vyplývají. V případě malého dítěte toto rozhodnutí jeho jménem mohou učinit pouze rodiče. Duchovní správce má povinnost posoudit, zda je záruka rodičů věrohodná (jestli sami uskutečňují hodnoty, kterými chtějí zavázat své dítě) a zda existuje oprávněná naděje na křesťanskou výchovu dítěte. Toto posouzení se odvíjí především od dosavadní náboženské praxe rodičů, jejich svátostného života a účasti na bohoslužbách.
Křest dítěte není možno udělit, když ani jeden z rodičů není pokřtěn nebo když rodiče dosud neuzavřeli ani občanský sňatek (manželství je totiž jednou ze stěžejních hodnot křesťanské víry i závazným požadavkem Božího zákona). Pokud rodiče uzavřeli pouze občanský sňatek, první část jejich přípravy před křtem dítěte bude věnována informacím a eventuální pomoci k tomu, aby mohli přijmout svátost manželství. K zápisu do matriky pokřtěných rodiče předloží rodný list dítěte a svůj oddací list. Pokud je jeden z rodičů nepokřtěný, může si duchovní správce vyžádat jeho písemný souhlas se křtem a náboženskou výchovou dítěte.
Křest se uděluje vždy ve vlastní farnosti rodičů. Ta je dána místem jejich trvalého bydliště či (výjimečně) také dlouhodobou a prokazatelnou účastí na bohoslužbách v jiném kostele. Pokud je vážný důvod, aby bylo dítě pokřtěno v jiné farnosti, musí si rodiče vyžádat písemný souhlas vlastního faráře.
Kmotrem při křtu dítěte může být pouze pokřtěný (biřmovaný) katolík starší 16 let, muž či žena, žijící podle víry. Pokud mají být kmotři dva, musí to být muž a žena, avšak nikoli nutně manželé (kmotry nemohou být dva muži či dvě ženy).
Ostatní informace rodiče obdrží během přípravy, kterou absolvují ještě před křtem dítěte. O podmínkách a průběhu této přípravy se dohodnou při žádosti o křest dítěte na farním úřadě. Příprava probíhá na faře a její délka i interval setkání se odvíjí od konkrétní situace rodičů.
6. Svaté přijímání
První svaté přijímání u dětí
Příprava dětí k prvnímu přijetí svátosti smíření a svatého přijímání. Významnou událostí v životě věřících dětí je počátek jejich svátostného života. Příprava dětí k svátostnému životu je především záležitostí rodičů, kterým v tom má účinně pomáhat farnost. Proto farář zodpovídá za nabídku této pomoci, která se zpravidla realizuje vyhlášením tzv. „přípravy dětí k prvnímu svatému přijímání“. Tento termín je tradiční a v minulosti se neprojevil jako účinný žádoucím způsobem. Větší procento dětí končilo přijetím prvního a tím i posledního svatého přijímání (u některých došlo k ukončení svátostného života s nástupem puberty). Hlavním nedostatkem tohoto pojetí bylo opomíjení role a motivace rodičů.
Rodiče jsou prvními vychovateli dítěte ve víře, oni žádají pro své dítě křest a při něm slibují jeho výchovu ve víře. To znamená, že rodiče především svým příkladem, ale také slovem, uvádějí své děti do vztahu s Bohem. Nejde o „předávání víry“, protože ta je svobodným darem Božím, ale jde o vytváření podmínek, aby semínka víry, naděje a lásky, „zasazené“ do dítěte při křtu, mohla růst. Tak jako za rodiče, dítě nevychová škola, tak ani kněz či katecheti plně nezajistí žádoucí výchovu víry, ale mohou ji účinně doprovázet. Výchova víry se děje především v rodině. Nelze jednoduše říci, jak má vypadat křesťanský styl života, protože každá rodina má jiné podmínky. Nejde jen o dodržování zvyklostí nebo příkazů jako je nedělní návštěva bohoslužby, modlitba ráno a večer… Jde také o vztah k dětem, způsob řešení rodinných konfliktů, podpory dítěte, důvěru mezi rodiči a dětmi, schopnost projevit kajícnost a odpuštění, rodinné rituály. Je nezbytné, aby křesťanský styl života poznalo dítě ze života rodiny. Žádnou teoretickou výukou není totiž možné docílit toho, aby si jej dítě osvojilo.
Příprava dětí ke svátostem se liší od pravidelné výuky náboženství. Dítě by mělo mít základní znalosti o Bohu, seznamovat se s Božím jednáním v životech lidí na základě biblických příběhů nebo příběhů svatých, mělo by být zvyklé na modlitbu jako způsob rozhovoru s Bohem a mělo by být vedeno k účasti na slavení mše svaté. Mělo by mít alespoň povědomí o existenci tajemství Eucharistie, o proměňování, které se děje na oltáři a věřící pak přijímají Tělo Kristovo. Dále se předpokládá schopnost rozlišovat dobré a zlé chování a přiměřeně věku dítěte i představa o jejich důsledcích.
První svaté přijímání dětí je významným krokem na cestě víry dítěte. Je nezbytné, aby alespoň jeden z rodičů byl připraven při přípravě účinně pomáhat. Pokud dítě doma nemá podmínky a není s ním v pravidelném kontaktu ani nikdo jiný z širší rodiny, k němuž má dítě důvěru a který ho bude na cestě víry podporovat, pak se doporučuje počkat, až bude dítě samo schopno se pro víru a růst svého vztahu k Bohu rozhodnout. O to více je potřebné, aby se celé farní společenství modlilo zvláště za tyto děti a pomohlo jim tak k tomuto rozhodnutí dospět.
O co půjde v přípravě k 1. sv. přijímání: Nevnímat to jako další vyučování náboženství. Svátosti jsou pro křesťana jedny z nejdůležitějších momentů v životě víry. Dobře připravit není jednoduchý úkol. Sv. přijímání dětí není věc kněze, ale rodičů. Při křtu jste slibovali, že budete učit své dítě milovat Boha a lidi.
Pro dobrou přípravu je důležité:
- Svátostný život rodičů (je-li to možné) - jinak to po dětech nemůžeme chtít.
- Společná modlitba v rodině
- Samozřejmě nedělní Eucharistie - účast na mši sv.
- Až po tom příprava.
Co bude obsahem přípravy?
3 základní okruhy témat:
- Úvod do duchovního života. Jaký je Bůh, co jsou a jaké jsou svátosti, co a jaký je hřích.
- Příprava na svátost smíření, vnímat sv. smíření jako setkání s Bohem, který chce dětem odpustit jejich hříchy. Jak probíhá sv. smíření, co je potřeba říct, co ne.
- Příprava na přijetí Eucharistie. Co to je Eucharistie?- podmínky pro přijetí Eucharistie, jak často k přijímání.
Mým i naším cílem by mělo být, aby dítě bylo připravené - raději později a lépe, než dříve a méně.
7. Svátost pomazání nemocných
Nemoc a utrpení byly vždy jedny z nejvážnějších problémů, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou konečnost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt. Nemoc může vést do úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také dát vyzrát osobě, pomoci jí rozlišit v životě, co není podstatné, aby se zaměřila na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolá hledání Boha a návrat k němu.
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu jsou jasným znamením skutečnosti, že "Bůh navštívil svůj lid" (Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují. Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným během staletí nepřestala podněcovat křesťany k tomu, aby zvláště pečovali o všechny, kdo trpí na těle i na duchu. Ona je zdrojem neúnavného úsilí přinášet jim úlevu v jejich trápeních.
zdroj: Katechismus katolické církve
Svátostí pomazání nemocných se nemocným dostává zvláštní posily od Pána k nesení bolestí a nemocí a umírajícím zvláštní pomoci Boží pro poslední pozemský životní zápas. Neodmítejte nemocným, starým a umírajícím tuto posilu od Boha a včas volejte kněze.
Požádat o udělení této svátosti můžete pro každého pokřtěného katolíka, který je vážně nemocen, je před vážnou operací nebo umírá. V našich farnostech se tato svátost uděluje společně v neděli po svátku Panny Marie Lurdské. Den udělování svátosti nemocných je skutečnou slavností farnosti, která se modlí za své nemocné a pomáhá jim s mateřskou pomocí svátostí církve.
Tuto svátost mohou přijmout všichni i mimo den společného udílení, kdykoli na požádání u faráře.
Patero církevních přikázání
co má každý znát a zachovávat
1./ O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid. Zasvěcené svátky celé církve: Slavnost Narození Páně (25. prosince) Slavnost Panny Marie, Matky Boží (1. ledna). Církev doporučuje stejně slavit také slavnosti: Zjevení Páně (6. ledna), Nanebevstoupení Páně, Těla a krve Páně, Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosince), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), Svatého Josefa (19. března), Svatých Petra a Pavla, apoštolů (29. června), Všech svatých (1. listopadu). Jen v naší zemi: Svatých Cyrila, a Metoděje, (5. července), Svatého Václava, mučedníka (28. září).
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok.
3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době.
Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící přijímali Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hříchu,aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.
4. KONAT POKÁNÍ A VYJADŘOVAT TO I KAJÍCÍMI SKUTKY.
Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny. Kající skutky jsou: sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety), zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti; skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba, studium křesťanské nauky; skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.
Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení. Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost.
Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a najíst se jen jednou za den dosyta (závazné od 18 do 60 let). Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují.
5. Přispívat církvi na její potřeby.
Hmotně se podílet na svátostném a charitním díle církve.
|
